Není tajemstvím, že lesní školky vznikly „mimo systém“ jako reakce rodičů, kteří chtějí vzdělávat jinak. Když loni stát umožnil jejich registraci do rejstříku MŠMT, nastal čas na obnovování důvěry k tomu, co je „státní a systémové.“ Psalo se, že to hlavní, o co jde, je finanční podpora. Není to tak. Školky, které jsou průkopníky ve vstupu do rejstříku, mají většinou po strop zaplněnou kapacitu i bez státní dotace. Šlo jim mnohem více o uznání, že dělají svou práci dobře. Ti nejprůbojnější již administrativní proces registrace zvládli. „Právě jsme podepsali smlouvu na kraji“ oznamovala Asociaci lesních MŠ s radostí lesní školka. Po dvou dnech však přišla studená sprcha. „Cítím zmar,“ stálo v úvodu zprávy popisující, jak je vše jinak.
Dalo se očekávat, že první ročník bude pilotní. Koncem loňského roku, těsně před spuštěním možnosti registrace proto probíhalo intenzivní dotahování otázek, které vyvstávaly. Jaký je maximální počet dětí? Kolik lze mít zapsaných předškoláků, kteří se učí doma? Jaké příspěvky bude nová lesní školka dostávat? Jak může vypadat stravování? Na celostátní úrovni se ptala Asociace lesních MŠ. V některých krajích se školky spojily a vyjednávaly si místní podmínky s krajem. V jiných krajích probíhaly individuální konzultace. Zdálo se, že alespoň někde je již každý detail projednán a je domluveno řešení. Někde to naopak vypadalo beznadějně – úřady vyžadovaly potvrzení, která předem odsuzovala žádost k neúspěchu.
Vtělit do úředního jazyka terénní podmínky lesích MŠ byla očekávaná výzva. A nešlo se jí na straně krajských úřadů vyhnout. Vznikla celkem pestrá škála výkladů a řešení. Pestrost je něco, co dlouhodobě kvitujeme jako funkční model přizpůsobitelný konkrétním podmínkám na místě. Bylo docela napínavé stíhat sledovat všechny odbočky, které jsou ve výkladu platné legislativy možné. Pak ovšem začala detektivní práce, která ukazovala, že na celostátní úrovni probíhají jednání vedoucí k zásadním změnám. Bohužel, podobně jako mnohokrát dříve, jednaly nadřízené orgány „o nás bez nás.“ Část informací prosakovala přes kraje. Začátkem března zveřejnilo MŠMT upřesněné podmínky. Vyvstaly další otázky a další pátrání po odpovědích. Do toho začaly hygienické stanice měnit svá stanoviska k předem již odsouhlaseným podmínkám. Nelze přece čekat, že lesní školky budou změny pasivně přijímat bez ohledu na to, kolik je to bude stát práce a dalších nákladů (např. v podobě nesmyslných požadavků na výdej jídla dětem speciálním pracovníkem cateringové firmy).
Mohli bychom si říct, že je to součást učení se za pochodu. Máme však jaro – čas, kdy rodiče řeší zápisy dětí. Předškoláci mají před sebou novou povinnou docházku. Informace, zda jejich lesní školka bude nebo nebude v rejstříku, je pro ně logicky klíčová. Nejistota a frustrace žadatelů o registraci vlivem změn vstupních podmínek je kritická.
„Máme podepsanou smlouvu k něčemu, co neplatí,“ říká čerstvě registrovaná lesní školka. Nyní je nejistota tak vysoká, že zvažují stahování žádostí. „Kdybych neměla přihlášeno 5 předškoláků, tak na protest klidně z rejstříku odejdu,“ dodává.
Dokládá tím, jak významná je pro ně důvěryhodnost státní správy. Nevykomunikované změny jí zasadily tvrdou ránu. Práce všech zúčastněných může přijít vniveč. A rodičům hrozí, že budou narychlo shánět jinou rejstříkovou školku. Asociace lesních MŠ proto vyzvala ministerstvo školství a zdravotnictví k vyjasnění situace a ustálení podmínek. MŠMT se věci postavilo čelem a situaci řeší. Zpracovalo odpovědi na zásadní otázky týkající se např. podmínek individuálního vzdělávání předškoláků. Ministerstvo zdravotnictví má bohužel přístup přesně opačný. Situaci neřeší. Dlouhodobě nevyjasněné otázky se nehnuly z místa a urgence na termín jednání MZd dosud nevyslyšelo. Je možné, že za lesní MŠ bude vyjednávat zástupce resortu školství, což také může opět znamenat další jednání o nás bez nás. Proč je tak složité společně se domluvit namísto hry na kočku a myš, která už nikoho nebaví?
Nastavení lesních MŠ přitom v oblasti hygieny odpovídá normám EU, kterými se MZd obvykle zaštiťuje. Vždy však záleží na výkladu. A právě o výkladu je nyní třeba mluvit. Strategii odkládání rozhodnutí nebo dokonce navrhování toho, jak obejít pravidla, která předpisy stanovují, nechceme. Ze rčení „papír snese všechno“ se stal návod k použití. Nechceme už přežívat v kultuře obezliček. Pravdivé jednání přece učíme i naše děti. A tak urgujeme. Nelze strkat hlavu do písku, termíny zápisů do MŠ jsou příliš brzy. Je nezbytné zlepšit komunikaci státní správy směrem ke školkám a nastavit pro příští školní rok realistická pravidla hry. A dodržet je. Jinak se také může stát, že školky ze systému vystoupí, protože příslušné úřady nedokázaly dodržet slíbené podmínky. A to si nikdo nepřeje.